MOTTO:
"Vždycky je třeba obětovat něco, co chceš, kvůli něčemu co chceš víc."

Barbara Woodová - Volání minulosti

30. března 2006 v 12:36 | Klapeto
Po smrti matky se Leyla vrací na Pemberton Hurst. Z dětství, které zde prožila, si nepamatuje zhola nic. Neskrývaná nedůvěra a tvrdošíjné mlčení příbuzných, na něž naráží při pátrání po minulosti, ji přinutí odhalit pravdu o údajném prokletí, které na rod Ukázka z textu V hlavě mi zněla Colinova prosba, když jsme ráno opouštěli stáj. "Odejdi odtud, Leylo. Vrať se do Londýna a zapomeň na nás." Vybavovala jsem si také svou reakci - a nutkání zůstat. Následující hodiny, kdy jsem se musela duševně vypořádat s tím, co jsem se od něj dověděla, a rozhovor s babičkou mě přivedly k přesvědčení, že můj otec byl nevinný. Nevěděla jsem, kde se ten pocit vzal - snad byl založený na nějaké zasuté vzpomínce. Byl však nadmíru silný. Náhle mi bylo jasné, že musím zůstat v Pemberton Hurstu tak dlouho, dokud si na ten poslední den úplně nevzpomenu. Tak by zněla odpověď na otázky, které, jak jsem věděla, sužují mé příbuzné. Nevěřila jsem ve vinu svého otce; toužila jsem hledat pravdu ve svých vzpomínkách. Kdybych se doopravdy upamatovala, co jsem ten den v lesíku viděla, znamenalo by to současně, že bych se rozpomněla na skutečného vraha. Je-li vrahem jeden z lidí, kteří se mnou sedí v této chvíli u večeře, pak je jejich stísněná a pochmurná nálada pochopitelná. Nepřejí si, abych si vzpomněla. Chtějí někoho chránit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nika nika | 14. května 2007 v 19:08 | Reagovat

super knižka .. napínavý děj .. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama